THE YOUNG GODS jsou v ČR velmi dobře usazeným pojmem již od počátku devadesátých let, kdy je domácím alternativcům podsunul tehdejší „mienkotvorca“ Radio 1. Nevím, jaké popularitě se v současnosti těší tato švýcarská kapela v zahraničí, ale jak ukazuje velmi slušná návštěvnost na sedmikoncertním mini turné po naší republice, které se nevyhýbalo ani lokálním scénám typu Ústí nad Labem, Valmez anebo Jablonec, tak u věrného českého posluchače si kapela stojí i po dvou desetiletích velmi dobře.

Mladí bozi, jejichž vizáž ovšem zub času už přeci jen trochu nahlodal, vystupovali ten večer bez předkapely a začali kolem půl deváté „netypicky“ první skladbou z posledního alba a sice „Blooming“. Začátek vystoupení byl celkem vlažný, první skladby měly hodně převýškovaný zvuk a působily i dost chladně, ale zhruba ve třetí „No Land´s Man“ si jeden z bohů nasadil přes rameno kytaru a začaly se dít věci. Zvuk zmohutněl, přitvrdil a show se začala zajímavě rozjíždět.

Kapela hraje ve složení zpěvák, bubeník, klávesista a čtvrtý volný člen, který obsluhuje střídavě druhé klávesy, kytaru a basu, a ten se staral toho večera asi o největší hudební rozruch. Neúnavný tepající dunivý rytmus doplňoval kytarovými efekty, zpětnou vazbou, samply, ale mně osobně nejvíce bavilo příležitostné zapojení baskytary, která zvuk kapely krásně zakulatila a přitvrdila.

Díky živě hraným bicím nepůsobila většina skladeb tak elektronicky jak na albech a vystoupení mělo částečně rockový rozměr. Ve srovnání s kolegy MASSIVE ATTACK nebo NINE INCH NAILS, které jsem měl nedávno tu čest vidět, jsou ale naživo THE YOUNG GODS stále dost „elektrárna“. Kolikrát se z pódia ozývaly ostré kytarové riffy a přitom nikdo z muzikantů zrovna kytaru v ruce nedržel, ale tak to prostě v případě téhle party je a prim zde hrají stále především klávesy, samply, smyčky, efekty.

Hrálo se převážně z poslední desky „Everybody Knows“, která dle mého soudu sice není tím nejlepším, co kdy skupina stvořila, ale koncertní verze skladeb měly proti albu mnohem větší drive. Některé kusy („Miles Away“ nebo „Mr. Sunshine“) vyzněly opravdu dokonale, že až mrazilo v zádech. Občas se sáhlo i po jiných albech, střídaly se drtivé tvrdší věci s klidnějšími, více akustickými, při kterých bral zpěvák Franz Treichler do ruky španělku a koncert se tak nesléval v jeden dlouhý industriální „track“.

Takto se měnily nálady, intenzita, tempo a show nepůsobila nudně. Frontman celý koncert odzpíval bez chyby, většinu skladeb až podezřele téměř identicky s deskou, vystupoval skromně a bez přehnaných gest si spolu s kapelou získal sympatie diváků.

Kapela se napoprvé loučila překvapivě brzo, ale v tu chvíli asi nikdo nepřipustil konec vystoupení bez odehraných zásadních hitů. Ty přišly na řadu v druhé části vystoupení (jako první přídavek) a stály opravdu za to. „Skinflowers“, „Kissing The Sun“, „Gasoline Man“ spolu s výbornou „Cest Quoi Cest Ca“ vygradovaly koncert na maximum a publikum čítající odhadem dvě stě padesát hlav aplaudovalo nadšením. Došlo tedy i na druhý přídavek a pomalá, téměř ambientní „Once Again“ výborný koncert zhruba po dvou hodinách ukončila.

Mně tak na závěr nezbývá nic jiného, než konstatovat, že THE YOUNG GODS potvrdili pověst starých mazáků, kteří díky svým letitým zkušenostem vědí jak na to a po nedávném úspěšném akustickém tour ukázali, že nemají problém zabavit ani „elektricky“.